...stále to byl jeden z nejpříjemnějších chlapů, jaké kdo znal... Kdybyste se ho zeptali: "Víš, kdo jsem?" Odpověděl by: "Myslím, že ano!"

Jak pokračujeme v diskuzi o Alzheimer's Speaks Radio talk show, Lori La Bey a Dr. Ashford, vynálezce MemTrax poskytnou své osobní zkušenosti s jednáním se svými rodiči, když se dostali do Alzheimerovy choroby a demence. Učíme se z Dr. Ashforde, zajímavý zdravotní tip, že vzdělání a sociální interakce jsou velmi důležitou stimulací, kterou mozek potřebuje, aby byl zdravý. Připojte se k nám tento týden a získejte extrémně osobní blogový příspěvek, když čelíme nemoci paměti hlava nehlava.

Lori:

Jo, na mámu to bylo taky hrozné, věděla, že něco není v pořádku. Vytvořila 3 kroužkový pořadač o tom, jak dělat svou práci, rutiny se staly tak důležité různými způsoby, aby se přizpůsobily, pokud jde o čas vyprávění, byla skvělá pro věci, které manévrovala, když byla ovlivněna Alzheimerovou chorobou. Jedním z jejích jednoduchých triků bylo držet televizi na stejném kanálu, protože pak věděla podle zpráv a podle toho, kdo je zapnutý, jestli je čas oběda, večeře nebo spaní. Nevěděli jsme, jaká byla její dohoda, muselo to být na kanálu 4, teď a ve dnech, kdy se věci tak mění, s programováním by bylo pro někoho těžké využít to tímto způsobem. Tehdy to pro ni fungovalo opravdu dobře.

Dr. Ashford:

Ale neřekla ti, že to dělá?

Lori:

Ne ne ne…

Dr. Ashford:

Přesně tak. (Dr. Ashford potvrzuje svůj předchozí názor v dřívějších příspěvcích na blogu, že někteří lidé s Alzheimerovou chorobou a demencí nezmiňují své symptomy a onemocnění ani na ně neupozorňují.)

Lori:

Byly určité věci, které nám řekla, když už to nefungovalo a ona neměla práci, byla naprosto skvělá v tom, že to zakryla. Bylo úžasné, co dělala, a osobně si myslím, že sociální angažovanost je tak kritická a myslím, že proto žila tak dlouho, jak žila, protože v posledních 4 letech byla v konečné fázi, stále existovalo spojení . Nebylo to tak hluboké a tak živé, ale byla velmi zaujatá lidmi, kteří ji obklopovali. Byla v té době v pečovatelském domě a bylo to neuvěřitelné, vidíte tu jiskru, pro mě bych rád viděl více výzkumů o účincích sociální angažovanosti a Alzheimerově chorobě, některé začínáme vidět nyní, ale zdá se, že všechno být tak trochu řízenou lékárnou, pokud jde o léčbu, a myslím, že z osobního hlediska si myslím, že celá společenská část je tak kritická, pokud jde o to, jak žít a jak se o někoho starat, protože všichni známe tu malou kouzelnou kulku [A lékový lék na Alzheimerovu chorobu] je východisko, pokud k němu vůbec dojde nebo pokud to bude totální změna v životě, cítím, že zásnubní díl je tak zásadní. Myslíte si, že je zásnubní díl kritický, pokud jde o odvrácení některých příznaků Alzheimerovy choroby?

Dr. Ashford:

Souhlasím s tebou na 100%. Myslím, že je to nesmírně důležité, ale jak jsem řekl, vzdělání je důležité, nemusíte nutně chodit do školy, abyste se vzdělávali, komunikovat s lidmi, věřím, že sociální interakce, dokonce věřím, že chodit do kostela je pro lidi dobré [pomáhat prevence demence a Alzheimerovy choroby], ne nutně specificky z duchovních důvodů, ale kvůli obrovskému množství podpory a závazků s jinými lidmi, které církev nebo jiné společenské organizace nabídnou.

Takže si myslím, že pokračování v těchto věcech je druh stimulace, kterou váš mozek potřebuje, a musí to být nestresující stimulace, která je příjemná a udrží vás v chodu. Můj otec byl extrémně společenský a dokonce i v posledním roce svého života, kdy byl v pečovatelské situaci, byl stále jedním z nejpříjemnějších chlapů, jaké kdo znal. Šli byste za ním [když trpíte Alzheimerovou chorobou] a on byl tak rád, že vás vidí, a tak šťastný, že jste ho navštívili. Kdybyste se ho zeptali: "Víš, kdo jsem?" Odpověděl by: "Myslím, že ano!" Stále žil velmi bohatý život, přestože si nemohl na nikoho vzpomenout. To bylo v jeho pozdních 80 letech, kdy měl tyto problémy asi 10 let. Tyto věci jdou postupně, je to součást života, proces stárnutí nezastavíte, jak jsem zjistil.